České Nizozemí

KRAJINA SPOJENÁ S HISTORIÍ

České Nizozemí / Böhmisches Niederland je zapomenuté pojmenování nejsevernější části České republiky – dnes nazývané Šluknovský výběžek – malého území obklopeného ze tří stran státní hranicí s německým Saskem a ze čtvrté jižní strany hřebenem Lužických hor oddělujícího jej od zbytku republiky. Je zároveň územím přiléhajícím k Českému Švýcarsku, které si svůj název do dnešní doby zachovalo. 
     České Nizozemí je součástí bývalých Sudet po staletí osídlovaných německými obyvateli. Již ke konci 18. století patřila tato oblast
k nejlidnatějším v Českém království. K největšímu rozvoji zde dochází po roce 1848. Snaha těchto obyvatel o společenský blahobyt a průmyslový rozvoj svého území, snad i v důsledku jakési geografické odloučenosti, dodnes udivuje. Zcela ojedinělý byl duchovní život spojený s hlubokou křesťanskou vírou. Dokladem této výjimečnosti je například nebývalé množství křížových cest, které v rámci České republiky nemá obdoby. Zdá se naprosto neuvěřitelné, že v době před druhou světovou válkou zde působilo více než 7 500 průmyslových podniků, v nichž pracovalo přes 42 000 místních obyvatel, jak píše Jan Němec v úvodu knihy Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska (2011).

     Období po roce 1945 již Českému Nizozemí nepřálo. Noví čeští osídlenci neuměli či nemohli navázat na plody práce celých generací. Vrchol devastace nastal v období socialistického budování – temného momentu naší historie, který se natrvalo vtiskl do této kdysi výjimečné části české země. 

     Dnes je doba zcela jiná. Průmyslových objektů je mnohem méně než v době minulé. Ruiny mnohých jsou dodnes k vidění v každé obci. Nejen těch průmyslových, ale i objektů sakrálních, domů, opuštěných hřbitovů, pomníků. Od roku 1990 jen s obtížemi je snahou navrátit některým duchovním místům v této krajině původní podobu a opět v ní probudit cosi, čemu se říká „duch místa“. Každá sakrální památka je nejen ozdobou krajiny, ale má především za sebou příběh víry. Na mnohé však již nelze navázat, a tak paměť této krajiny se vytrácí do prázdna a s pocitem lítosti nenávratna, jak do dvou slov vtěsnal Ivan Blatný, můžeme cítit osudovost této ztráty. 

České Nizozemí ztratilo svou minulost

Fotografie v této galerii představují malou ukázku z dosud neukončeného cyklu, který připravuji od roku 2012. Krajinná zátiší na jemně tónovaných černobílých fotografiích odkazují na historická a duchovní místa Českého Nizozemí. Středobodem či „předobrazem“ samotné fotografie je většinou hmotná památka, kostel, kaple, kříž, hřbitov, obydlí nebo místa kdysi osídlená, živoucí, po nichž zůstaly jen stopy. Často mně nejde o objekt samotný, ale i o jeho umístění v krajině. 
     Pohledy na fotografiích směřují do minulosti, do krajiny psané po staletí předešlými generacemi, a tak fotografie jsou dokumentem o člověku minulém, ale také i o tom přítomném.