Jiří Stejskal


Svůj první film jsem naexponoval v 11 letech a od počátku mě zajímá především krajina. V 70. a 80. letech minulého století jsem se zúčastnil černobílými fotografiemi mnoha celostátních a mezinárodních soutěží, a také kolektivních výstav jak u nás, tak i v zahraničí. V roce 1981 se mi podařilo zvítězit v celostátním soutěžním bienále o Mistra Svazu českých fotografů a o pět let později jsem za úspěchy v soutěžích obdržel národní titul ASČF (Autor Svazu českých fotografů). V letech 1981 až 1989 jsem byl členem fotoskupiny FOKS Česká Lípa. Dosud jsem uspořádal 28 autorských výstav, z nichž ta nejvzdálenější proběhla v roce 1991 v Salt Lake City. 


Od roku 1990 provozuji živnost v oboru fotografie–grafika–tisk. Své fotografie, především z regionu Šluknovska a Děčínska, uplatňuji na propagačních materiálech sloužících cestovnímu ruchu a propagaci místního regionu, i na velkoplošných obrazech vhodných k výzdobě interiérů. Fotografie do formátu A2+ tisknu na tiskárně Epson SureColor P800, z kterých dále mohu připravit fotoobrazy. Pro portrétní a produktovou fotografii využívám vlastní ateliér se zábleskovým zařízením a různým pozadím. Autorsky jsem připravil dvě knihy o obnově venkova v České republice po roce 1989 (2002, 2007), dvě knihy o městě Rumburku (2010) a jednu fotografickou publikaci o kapucínském klášteru a loretě v Rumburku (2017). Pro různé zadavatele jsem graficky připravil přes 30 knih. Od roku 2012 pracuji na svém dlouhodobějším projektu České Nizozemí / Böhmisches Niederland, který je navíc pro mě i návratem k černobílé fotografii, v které jsem žil příliš dlouho, než abych ji opustil. Trvale také pracuji na rozsáhlém cyklu o přírodních krásách Lužických hor, na jejichž úpatí v Jiřetíně pod Jedlovou žiji.

Krajinu fotografuji takovou, jaká je. Od té doby, co se fotografie změnila na jedničky a nuly a lze s ní tak snadno manipulovat a vytvářet nové skutečnosti, v úctě k přírodě tuto možnost nevyužívám. Nemám potřebu prosazovat sám sebe. Příroda sama o sobě je nádherná. Navíc osvobozuje od každodenního nánosu civilizačního smogu. Je mým lékem na přesycenost civilizací a fotografie samotné mně trvale připomínají chvíle strávené v ní – je tady vzpomínka, ta druhá přítomnost, cituji s Novalisem.

JIŘETÍN POD JEDLOVOU